Obsah článku
Začátkem léta roku 2017 Japonsko přišlo o jeden ze svých národních pokladů. Tímto pokladem byl lékař Shigeaki Hinohara, který se dožil neuvěřitelných 105 let.
Doktor Hinohara má lví podíl na záviděníhodné stavu moderního zdravotnictví v Japonsku, v němž působil jako ošetřující lékař, ale i jako primář.
V krátkosti o Dr. Hinoharovi
Působil jako ředitel Mezinárodní nemocnice Sv. Lukáše (St. Luke’s International Hospital) v Tokiu a kromě toho zastával i vedoucí funkci v pěti různých nadacích.
Jednou z jeho největších zásluh je zavedení každoroční důkladné zdravotní prohlídky v Japonsku, jejíž ovocem je podle odborníků výrazně delší průměrná délka života obyvatel Japonska.
Toto všechno jsou bezpochyby chvályhodné výsledky celoživotní práce doktora Hinoharu.
Avšak to, co u doktora Hinoharu zcela hroutí naše představy o vysokém věku je, že sám byl jasným příkladem dlouhověkosti a zejména fakt, že své pacienty stále vyšetřoval jen několik měsíců před svým úmrtím.
Možná si už kladete otázky:
- Jak se mu podařilo dožít tak vysokého věku?
- A jak si během všech těch aktivních let udržel pevné zdraví?
- Dodržoval nějakou rozumnou a přísnou dietu? Ne.
- Dbal o dodržování rovnováhy mezi prací a ostatními stránkami života? Také ne.
- Nebo si snad pravidelně dopřál vydatný spánek? Ani to ne.
- Doktora Hinoharu, který pracoval 18 hodin denně, 7 dní v týdnu, pro japonské noviny The Japan Times vyzpovídala novinářka Judith Kawaguchi.
V tomto interview prozradil některé ze svých myšlenek a názorů, které by mohly být tím tajemstvím dlouhověkosti a spokojeného života.
Zjištění Dr. Hinoharu
Zde jsou některé jeho nejdůležitější zjištění:
1. Dostatek energie budeme mít jen tehdy, když se budeme cítit dobře. Ani dobrá strava či dostatek spánku vám tuto energii nedají.
2. Nejlepší uděláte, když nebudete svou mysl a tělo zatěžovat příliš mnoha a zbytečnými pravidly, jako např. kdy jíst a kdy jít spát.
Jen si vzpomeňte, jaké to bylo, když jste byli dětmi – často jste kvůli hře a zábavě zcela zapomněli na jídlo nebo na to, že se vám chce spát. Věřím, že při troše vůle bychom si něco z tohoto principu mohly přenést i do dospělosti.
3. Chcete-li se dožít dlouhého věku, měli byste se vyvarovat nadváze. Na snídani si obyčejně dám kávu, sklenici mléka a také trochu pomerančové šťávy, do které přidávám i menší polévkovou lžíci olivového oleje.
Na oběd si dávám znova mléko a pár sušenek nebo koláčků, případně pokud jsem příliš zaneprázdněn, tak na oběd nejím nic. A na večeři mám zeleninu, kousek ryby a rýži.
Dvakrát týdně si na večeři namísto ryby dám 100 gramů libového masa.
4. Neexistuje žádný důvod, proč byste v seniorském věku už měli přestat být aktivní a jít do důchodu. Pokud máte přesto pocit, že do důchodu přece jít musíte, mělo by to být mnohem později než v 65. roce života.
Současný věk odchodu do důchodu, který je v Japonsku 65 let, byl stanoven přibližně před půlstoletím, v době, kdy průměrná délka života byla 68 let. Dnes se ale lidé dožívají déle, a proto i mohou pracovat déle.
Kromě těchto rad nám doktor Hinohara prozradil i některé další, které se týkají zejména léčby nemocí a které vás určitě překvapí.
Doktor Hinohara nám radí, že bychom nikdy neměli „verdikt“ našeho lékaře považovat za jedinou, „svatou“ pravdu.
A zdravotnický systém by kromě standardních léčebných postupů měl určitě vytvořit prostor i pro tzv. animoterapiu, čili léčbu pomocí zvířat, a nakonec, při léčbě by měl rovněž využívat i všechny formy umění.
Další doporučení Dr. Hinoharu
„Když vám lékař navrhne, abyste podstoupili nějaký test nebo operaci, zeptejte se ho, zda by tuto jistou proceduru navrhl i své manželce nebo svým dětem.
V protikladu k běžným představám si třeba uvědomit, že není v možnostech jednoho lékaře, aby dokázal vyléčit každého. Proč byste tedy měli podstupovat riziko nějaké operace a zbytečně si tak způsobovat bolest, pokud existují i jiné způsoby?“
„Léčba pomocí hudby a rovněž léčba pomocí zvířat jsou účinnější, než si dokáže většina lékařů představit nebo než jsou ochotni připustit.“
„Bolest je záhadou, ale pobavit se a mít radost je nejlepší způsob, jak na ni zapomenout. Nemocnice by měly postarat o základní potřebu všech pacientů, kterou je, že všichni se potřebujeme trochu zabavit a rozveselit.
V naší nemocnici u Sv. Lukáše toto vše máme – terapii hudbou, terapii pomocí zvířat a také hodiny umění, protože umění celkově má silný léčebný potenciál. „
„Jen věda samotná nestačí na to, aby pacienta opravdu uzdravila. Věda nás v jistém smyslu všech hází do jednoho pytle, jenže každá nemoc je vždy individuální, protože každý pacient je individualita a každá jedna jeho nemoc má původ v jeho srdci.
Pokud chceme znát přesnou příčinu každé nemoci pomoci tak pacientovi uzdravit se, velmi nám v tom pomůže právě umění, které by mělo být využívány ve stejném rozsahu jako standardní lékařské postupy. „
Nuže, musíme jen uznat, že doktor Hinohara nám tu dal nemálo podnětů k zamyšlení.