Klinická smrt, charakterizovaná zástavou dechu a srdeční činnosti, je stav, kdy mozek stále funguje, ale životní funkce jsou zastavené. Někdy smrt přichází zdánlivě nečekaně, podle interního lékaře Christiana Zanartua ale existuje sedm znamení, které její příchod ohlašují. Je důležité, aby je příbuzní pacienta neignorovali a připravili se na nadcházející události.
Vnímejte stav člověka
Příznaky mohou přicházet několik týdnů, dní nebo i minut před koncem života. Při postupném zastavování životních funkcí je důležité dávat pozor na přítomnost několika biologických jevů. Jedním z nich je bolest. Platí to především pro pacienty s rakovinou, ale nevyskytuje se vždy v terminálním stavu. Když je pacient v nemocnici, mohou mu být podávány léky tišící bolest.
Jedním z varovných příznaků může být i dušnost a obtížné dýchání. Neschopnost zhluboka se nadechnout je životu nebezpečná, někdy má pacient potřebu vyměšovat hleny, ale kvůli jeho stavu to není možné. Od tohoto příznaku může lékařský tým ulevit podáváním kyslíku, některými léky nebo také relaxačními technikami prováděnými pacientem. Obecně se ale považuje za varovný příznak biologické smrti.
Objevuje se silná úzkost
Pozor dávejte i na intenzivní úzkost, která rovněž může znamenat, že pacient je na pokraji smrti. Úzkost bývá obvykle vážná a následuje po prožité dušnosti a ostré bolesti. Je to následek toho, že si vážně nemocný pacient uvědomuje blížící se smrt. Jedná se o bezprostřední reflex člověka, který nelze příliš ovlivnit. Často se mění tělesná teplota, končetiny mohou být studenější. Horečka bývá známkou selhání termoregulačního centra.
Ani sníženou chuť k jídlu není radno podceňovat. Pacienti v kritickém stavu nebo na přirozeném konci života už obvykle nekonzumují jídlo. Vysvětluje se to vypnutím fyzických funkcí těla, a tedy nižším potřebným příjmem kalorií. Zároveň se zpomaluje metabolismus člověka, což jenom přispívá k nepohodlí, které pacient zažívá. Ke zpomalení a zácpě může docházet i vlivem některých léků. I na sklonku života je důležité přidávat do jídla vlákninu a konzumovat zvýšené množství vody, aby se urychlilo trávení potravy.
Nevolnosti a výrazná únava
Nevolnost nebo zvracení lze přičítat užívání léků v nemocnici, případně i v domácí péči. Nevolnost je potenciálně vlastní nemocí, která může způsobit náhlou smrt. V boji proti nevolnostem, které mohou být pro pacienty na konci života velmi bolestivé, mohou příbuzní nebo lékařský tým omezit porce jídla, omezit přítomnost pachů a často větrat místnost, ve které se pacient nachází.
Až měsíc před smrtí pacienta nebo staršího člověka se může dostavit výrazná únava a nedostatek energie. Tato únava je charakterizovaná nadměrnou ospalostí nebo zvýšenou potřebou spánku. Důvodem je, že tělo už nemá dostatek energie k plnění svých životních funkcí. Tento varovný signál ale může být i důsledkem účinku podávaných léků. Někdy se před smrtí objevuje naopak neobvyklá nespavost.
Ztráta zájmu o okolní svět
Ruku v ruce se ztrátou energie jde i ztráta dosavadních zájmů. Umírající člověk se stahuje do sebe, nemá zájem o knihy ani o televizi, případně ani o osoby, se kterými se dřív stýkal, a odpoutává se od vnějšího světa. Hovoří čím dál tím méně, může být v posledních dnech neklidný a objevují se bezdůvodné záškuby končetin nebo prstů.
